Jak už bylo uvedeno, mnoho klientů (potenciálních) bere kapitálové životní pojištění jako spoření a k tomu jsou ještě pojištěni. Princip je přesně opačný.

Smyslem životního pojištění je pojistná ochrana pojištěné osoby. V případě pojistné události (úmrtí, závažné onemocnění, plný invalidní důchod ap.) pojišťovna vyplatí obmyšlené osobě (osoba uvedená ve smlouvě) pojistné plnění. Tím je pojistná částka nebo kapitálová hodnota (u kapitálových a investičních pojištění) - podle toho co je vyšší. Některé pojišťovny vyplácí obojí, tj. pojistnou částku a kapitálovou hodnotu. U rizikových pojištění není spořící složka a plněním je pouze pojistná částka.

Chybou při sjednávání životního pojištění je, že klient si neurčuje pojistnou částku tak, aby pokrývala jeho potřeby a pojištění mělo nějaký význam. Základem bývá pojistné, od toho se pak odvíjí pojistná částka. Pojistná částka pro případ úmrtí by měla u živitele rodiny odpovídat minimálně dvěma ročním platům.

Jinými slovy má životní pojištění pokrýt finanční potřeby blízkých (manžel, manželka, děti ap.) v nejbližším období po pojistné události než se postaví finančně na vlastní nohy. Životní pojištění by mě mít ten na němž je rodina (nejen rodina) finančně závislá. Pochopitelně, že nejen pro takové klienty je životní pojištění určeno.

V dnešní době, kdy založení rodiny je odkládáno do vyššího věku. Není důvod příliž životní pojištění odkládat. Ze zkušenosti vyplývá, že uzavření pojištění v pozdějším věku může být z důvodu horšího zdravotního stavu dražší, případně mohou být z pojištění vyloučena některá rizika. V nejhorším případě může být klient nepojistitelný. I toto hledisko má význam v načasování uzavření životního pojištění.